Mezi ty, koho nařízení nosit roušky nebo respirátory nijak nepřekvapilo, patří členové Cechu malířů, lakýrníků a tapetářů České republiky. Respirátor je pro mnohé z nich už dávno nezbytnou pracovní pomůckou. Co si ale počít, když ho najednou nikde neseženete?
Tuhle situaci musel začít řešit také Jiří Hricišin z Valašského Meziříčí. „Lidé vykoupili všechny respirátory, které při práci používáme, i když nechrání proti virům, ale jen proti prachu,“ líčí situaci, která nastala po vyhlášení vládního nařízení.
Jako občan si ale tak jako tak musel nějakou ochrannou pomůcku obstarat, aby vůbec mohl vycházet ven. Jako řemeslník navíc potřeboval vyřešit, jak pokračovat v práci, aby nepřišel o zdroj příjmů.
Shodou okolností si zhruba před měsícem 3D tiskárnu. Zkoušel na ní vytvořit drobnosti, které potřeboval ve své domácí dílně – třeba spojovací prvky ke kovovým profilům.
„Na internetu jsem pak viděl, jak že se na 3D tiskárně dá vytvořit i respirátor. Tak jsem si stáhl potřebná data a zkusil to taky,“ říká skromně Jiří Hricišin. První desetikusová série se prý nepovedla, další výtvory už ale byly použitelné.
„Povedlo se to bez grantu i bez podpory vysoké školy,“ komentuje přístup svého kolegy Pavel Žatečka, generální sekretář Cechu malířů, lakýrníků a tapetářů ČR.
„Navíc mne to vyjde levněji,“ doplňuje Jiří Hricišin. Na rozdíl od jednorázových, které se dřív daly koupit, se totiž ty jeho dají použít opakovaně. Respirátory vlastní výroby prý bude používat dál, i když se na trhu opět objeví profesionální výrobky.
